Pořizování digitálního obrazu je často doprovázeno jeho poškozením vlivem rozmazání (rozostřením, pohybem..) a náhodného šumu. Dekonvoluce má za úkol z poškozeného snímku zrekonstruovat snímek původní, nepoškozený. Poškození snímku lze modelovat specifickým matematickým operátorem - tzv. konvolucí:

Blind deconvolution, neboli slepá dekonvoluce, nastává v momentě, kdy konvoluční maska (jádro) není dopředu známá a musí se odhadnout společně s rekonstruovaným snímkem. Proces rekonstrukce je v tomto případě velmi náročný, jelikož je k dispozici většinou nedostatečné množství dat, která jsou navíc zatížená náhodným šumem. Z matematického hlediska o něco jednodušší a poměrně kvalitní rekonstrukce obrazu nastává v případě tzv. vícekanálové slepé dekonvoluce, kdy je více poškozených snímků (g_i) stejné scény původního nepoškozeného snímku poškozeno různými neznámými konvolučními jádry (h_i).