Optická spektroskopie je odvětví fyziky, které se zabývá studiem interakce světla s látkou. Jejím cílem je získat optické spektrum, tj. závislost intenzity látkou absorbovaného, odraženého, emitovaného nebo rozptýleného záření na vlnové délce, ze kterého pak vyplývají vlastnosti studovaného materiálu.
Metoda FLIM (Fluorescence Lifetime Imaging Microscopy) používá optický mikroskop ke snímání doby života fluorescence. Patří mezi techniky fluorescenční mikroskopie, která se vyznačuje tím, že k vytvoření kontrastu jednotlivých mikroskopických snímků využívá fluorescenci. Výstupem je tzv. FLIM mapa, která udává prostorovou distribuci doby života fluorescence pro zvolenou oblast vzorku. Sestavu pro FLIM lze realizovat kombinací optického mikroskopu s TCSPC luminiscenčním spektrometrem.
Časově korelované čítání jednotlivých fotonů (TCPC = Time-Correlated Single Photon Counting) je velmi citlivá metoda umožňující měřit časově rozlišenou fluorescenci s časovým rozlišením v řádu pikosekund (ps) až nanosekund (ns). Jedná se o digitální techniku, která vychází ze statistického charakteru dohasínání luminiscenčních fotonů.
U monochromátorů se pod pojmem parazitní rozptýlené světlo (stray light) rozumí nežádoucí signál, které prochází monochromátorem společně s požadovaným (nastaveným) spektrálním pásem. Moderní monochromátory mají automatický karusel s filtry pro odstranění vyšších difrakčních řádů. Rovněž používají optické prvky s vysokou kvalitou a nízkou úrovní rozptylu. Kromě toho lze parazitní signál výrazně potlačit použitím dvojitého monochromátoru.
Dvourozměrná excitační-emisní spektra se stávají stále více žádaným výstupem při studiu fotoluminiscenčních materiálů. K získání kompletní excitační-emisní mapy (EEM = Excitation-Emission Map) je třeba systematicky měnit vlnovou délku buzení a pro každé jednotlivé nastavení zaznamenat emisní spektrum. Při použití rychlého CCD detektoru lze získat EEM ve velmi krátkém čase.
Superkontinuální lasery mají na výstupu bílé světlo se spektrální šířkou podobnou klasickým lampám, ale s vlastnostmi laserového svazku. Díky této kombinaci (,,široký jak lampa a zářivý jako laser“) jsou vyhledávanou alternativou ke klasickým širokospektrálním světelným zdrojům, jako jsou xenonové a deuteriové výbojky a halogenové lampy.
Ramanův jev je nepružný rozptyl světla na částicích (molekulách a atomech), při kterém částice přejdou do některého z kvantových stavů předáním kvanta energie. Ramanova spektroskopie představuje velmi efektivní a nedestruktivní techniku, která poskytuje informace o vibračních a rotačních přechodech v molekulách. Nachází uplatnění v mnoha aplikacích, včetně základního výzkumu, rutinního řízení procesů a identifikace materiálů.
Ramanova mikrospektrometrie pří nízkých teplotách (4K) a unikátní konfiguraci optického kryostatu s uzavřeným cyklem a mikroskopového objektivu pro dosažený vysoké numerické apertury.
Měření a porovnávání barev dnes slouží především k rychlé a jednoduché kontrole kvality jednotlivých výrobků (změna bělosti oděvních látek, barva potravin, konzistence světelných zdrojů v komerčním osvětlení, porovnávání odlišných šarží). Modulární sestavy pro měření barev lze snadno přizpůsobit širokému spektru typů vzorků.
Studium absorpce, luminiscence, propustnosti, odrazu a rozptylu optického záření patří mezi nejčastější spektroskopická měření. Umožňují efektivně a nedestruktivně získávat informace o studované látce. Není proto divu, že neustále dochází k jejich zdokonalování a obměňování.
Měření doby života, nebo také zhášení, je typickým příkladem toho, jak nám studium časového vývoje optických vlastností (časově rozlišená spektroskopie) pomáhá identifikovat a popsat mikroskopické procesy probíhající ve zkoumaných materiálech.