Signal to Noise Ratio, neboli poměr signálu k šumu, je jedna z hlavních charakteristik popisujících detektory světla a udávajících jejich statistické vlastnosti. SNR lze definovat jako poměr mezi přijatým světelným signálem a šumem spojeným se získáním tohoto signálu. Hodnota SNR roste s rostoucí velikostí signálu. Maximální hodnoty SNR je dosaženo při zaznamenání maximálního signálu (tzn. při dosažení úrovně saturace). Před dosažením úrovně nasycení je dominantním zdrojem šumu tzv. Photon Shot Noise.

Matematicky je SNR definován jako střední kvadratická hodnota proudu signálu k součtu variací jednotlivých šumových zdrojů – temného signálu (Dark Signal), čtecího šumu (Readout Noise) a fotonového šumu (Photon Shot Noise).