Low light imaging (LLI), neboli zobrazování při nízké intenzitě osvětlení, nastává v podmínkách, kdy je hodnota světelného toku nižší než 1 lux (jednotka intenzity osvětlení), což je zhruba srovnatelné s osvětlením povrchu země při svitu „plného“ měsíce (při úplňku). O low light imaging je často referováno ve spojitosti se zařízeními pro noční vidění nebo s tzv. night vision kamerami. První aplikace LLI byla za účelem zlepšení schopnosti lidského nočního vidění. Nicméně v průběhu posledních desetiletí bylo zobrazování při nízké intenzitě osvětlení aplikováno v mnoha oblastech vědy, jako je astronomie, fluorescenční nebo luminiscenční zobrazování aj.
Ideální detektor pro low light imaging má vysokou hodnotu numerické apertury (NA), vysokou hodnotu kvantové účinnosti (QE) a schopnost zesílení signálu k detekci co možná největšího počtu fotonů emitovaných objektem. Díky těmto vlastnostem a nízkému čtecímu šumu je zajištěn vysoký poměr signálu k šumu (SNR). Vysoké nároky jsou mimo jiné kladeny také na vysoké rozlišení, vysoký dynamický rozsah, vysokou frekvenci opakování a dobrou použitelnost kamery. Těmto požadavkům vyhovují především dva typy kamer založené na rozdílných technikách zesílení signálu. Prvním typem jsou EMCCD kamery (Electron Multiplying CCD), které poskytují vysoké hodnoty kvantové účinnosti (až 92 %), avšak kvůli zesílení signálu přímo na CCD čipu je potřeba kameru neustále chladit (aby se dosáhlo vysokého poměru SNR). Druhým typem jsou ICCD kamery (Intensified CCD), u nichž dochází k zesílení signálu v zesilovači obrazu před CCD čipem. ICCD dosahují vysokých poměrů SNR při nízkých intenzitách osvětlení i bez aktivního chlazení.