Způsob, jakým naše oči zaznamenávají barvu, přímo nesouvisí se snadno měřitelnými veličinami, jako je například intenzita světla. Barevný vjem závisí na zkoumaném objektu, zdroji světla a v neposlední řadě na samotném pozorovateli. Měření barev tedy patří mezi náročnější úlohy.
K objektivnímu popisu barev byly zavedeny standardizované normy. Existuje několik souřadných systémů, ve kterých se udávají barvy (xyz, XYZ, RGB, CMYK). Jedním z nejčastěji používaných barevných prostorů je CIE L*a*b* (CIELAB), kde je rozdíl dvou barev vyjádřen pomocí parametru Delta E – viz rovnice na obrázku znázorňujícím L*a*b* souřadnice. Hodnota Delta E mezi 1 a 3 je typicky nedetekovatelná lidským okem.
Složka L* udává měrnou světlost a nabývá hodnot z intervalu 0 (černá) až 100 (bílá). Osa a* probíhá od zelené barvy k červené, osa b* pak od modré ke žluté.
Sestava pro měření barvy
Modulární sestavy pro měření barev lze snadno přizpůsobit širokému spektru typů vzorků – od plochých přes drsné a zakřivené až po částicové kompozity. Skládají se z vláknového spektrometru, světelného zdroje se spojitým výstupem, reflexní sondy, odrazivostního standardu a řídícího softwaru. Správná volba kombinace jednotlivých komponent se odvíjí od konečné aplikace.
Rádi Vám s výběrem pomůžeme. Vhodnými spektrometry jsou především Flame-S, USB2000+, Maya-LSL, Torus a Jazz.
Příklady využití
Měření a porovnávání barev dnes slouží především k rychlé a jednoduché kontrole kvality jednotlivých výrobků. Mezi typické aplikace patří:
- textilní průmysl – studium změny bělosti látky, porovnávání odlišných šarží
- potravinářský průmysl – kontrola kvality potravin, nastavení požadované barvy produktu
- komerční osvětlení – ověření konzistence použitých světelných zdrojů v mezích lidského rozlišení
Zdroj zprávy:
Ocean Optics, Determining Color differences oceanoptics.com
