Optická spektroskopie je odvětví vědy, které se zabývá studiem interakce světla s látkou. Jejím cílem je získat optické spektrum, tj. závislost intenzity látkou absorbovaného, odraženého, emitovaného nebo rozptýleného záření na vlnové délce, ze kterého pak vyplývají vlastnosti studovaného materiálu.

Dojde-li k tomu, že zkoumaná látka pohltí (absorbuje) část dopadajícího optického záření, dodaná energie může v látce vyvolat přechody systému na vyšší energetické hladiny. V průběhu přechodů na nižší hladiny může systém emitovat optické záření, jehož detekcí získáme emisní (luminiscenční, fluorescenční, fosforescenční) spektrum.

Projde-li část optického záření vzorkem, pak propustnost (transmitanci) vzorku určíme jako poměr intenzity záření, které prošlo vzorkem, k intenzitě záření dopadajícího na vzorek. Z transmitance se pak snadno vyjádří absorbance daného materiálu. Vyneseme-li závislost absorbance (resp. absorpčního koeficientu) na vlnové délce, dostaneme absorpční spektrum. Pokud se měří pouze odraz záření od povrchu vzorku, jde o reflexní (odrazné) spektrum.

V případě rozptylové spektroskopie se měří intenzita elektromagnetického záření, které se odchýlilo od původního směru v důsledku přítomnosti rozptylových center v látce. Rozptyl může být elastický (např. Rayleigho) nebo neelastický (např. Ramanův).

Snaha pochopit a správně identifikovat mikroskopické procesy probíhající uvnitř rozličných materiálů vede k neustálému zdokonalování metod tzv. časově rozlišené spektroskopie. Ty jsou založeny na vyvedení látky ze stavu termodynamické rovnováhy pomocí dobře definovaného optického pulzu a následném sledování časového průběhu procesů, které tento pulz vyvolal. Typickým příkladem je měření doby života fluorescence či přechodné absorpce.

Výrobce: